Program

Program a katalog ročníku 2014 

VSTUP na všechny projekce a doprovodný program ZDARMA

Datum	Místo	Čas	Film / Přednáška
Středa 17.9. 2014	Klub, MeKiS	12:30	František Josef I. - Soumrak habsburské monarchie + Následník trůnu
			2 dokumenty, ČR, 1996 a 1998, režie: Karel Fuksa, 87 min.
	Klub, MeKiS	16:00	Báječní muži s klikou
			hraný film, Československo, 1979, režie: Jiří Menzel, 100 min.
	Kino Humpolec	18:00	České století: Velké bourání 1918
			hraný film, TV film, 2012, ČRrežie: Robert Sedláček 75 min.
	Kino Humpolec	20:00	Dobrý voják Švejk
			hraný film, ČSR, 1956, režie: Karel Steklý, 105 min.
Čtvrtek 18.9. 2014	Klub, MeKiS	14:00	Polsko pod trojím záborem v předvečer Velké války
			přednáší: PhDr. Rudolf Vévoda, ÚSTR
	Klub, MeKiS	16:00	Devět kapitol ze starého dějepisu
			dokument, Československo, 1969, režie: Pavel Háša, 105 min.
	Kino Humpolec	18:00	Velká cesta
			hraný film, ČSR+SSSR, 1962, režie: Jurij Ozerov, 100 min.
	Kino Humpolec	20:00	Signum Laudis
			hraný film. ČSSR, 1980, režie: Martin Hollý, 84 min.
Pátek 19.9. 2014	Klub, MeKiS	14:00	Uherská společnost v kontextu první světové války
			přednáší: JUDr. Miloš Matula, CSc., Ústav státu a práva AV ČR
	Klub, MeKiS	16:00	Chlapci z Pavelské ulice  (film pro děti)
			hraný film, Maďarsko, 1969, režie: Zoltán Fábri, 101 min.
	Klub, MeKiS	18:00	Klimt
			hraný film, Rakousko, Francie, 2006, režie: Raoul Ruiz, 97 min.
	Platforma park Stromovka	20:30	Plukovník Redl
			hraný film, Maďarsko-Rakousko, 1985, režie: István Szabó, 144 min.
	Platforma park Stromovka	23:00	Sarajevo 1914
			hraný TV film, Rakousko, Německo, ČR, režie: Andreas Prochaska, 90 min.
Sobota 20.9. 2014	Klub, MeKiS	14:00	Nový kult aneb pokrok humanismu v mezích    C. a K. monarchie
			poezie české anarchistické moderny z přelomu 19.a 20.století, přednes: Radana Šatánková, spisovatelka
	Klub, MeKiS	16:00	Hluk a vřava Velké války 1914-1918
			dokument, Belgie, 2011, režie: Jean-François Delassus, 110 min.
	Klub, MeKiS	18:00	Noční můry
			hraný film, Polsko, 1978, režie: Wojciech Marczewski, 90 min.
	Kino Humpolec	20:00	Stříbrný vítr
			hraný film, Československo, 1954, režie: Václav Krška, 98 min.
	Kino Humpolec	22:00	Hostinec Austeria
			hraný film, Polsko, 1983, režie: Jerzy Kawalerowicz, 110 min.
Neděle 21.9. 2014	Klub, MeKiS	14:00	Balkánský sud prachu aneb jihoslovanské národy v předvečer velké války
			přednáší: PhDr. František Šístek M.A., PhD., Historický ústav AV ČR
	Klub, MeKiS	16:00	Marš na Drinu
			hraný film, Jugoslávie, 1964, režie:Živorad Mitrović, 105 min.
	Kino Humpolec	18:00	Horečka
			hraný film, Polsko, 1981, režie: Agnieszka Holland, 122 min.
	Kino Humpolec	20:30	Tisícročná včela
			hraný film, Československo, 1983, režie: Juraj Jakubisko, 163 min. - dva díly

 

KATALOG ročníku 2014
______________________________________________________

Chlapci z Pavelské ulice / Pál utcai fiúk / The Boys of Paul Street

Maďarsko / USA, 1969, 101 min., DVD, verze maďarská, české titulky

scénář a režie: Zoltán Fábri
námět: Ferenc Molnár
kamera: György Illés
hudba: Emil Petrovics

hrají:  Anthony Kemp (Ernö Nemecsek), Mari Töröcsik (Nemecsekova máma), William Burleigh (Boka), Sándor Pécsi (Rácz), John Moulder-Brown (Geréb), László Kozák (Janó), Robert Efford (Csónakos), Mark Colleano (Csele), Gary O'Brien (Weisz), Martin Beaumount (Kolnay), Julien Holdaway (Feri Áts)

Příběh kmenových chlapeckých válek odehrávající se v Budapešti na přelomu 19. a 20.století je mistrovskou adaptací stejnojmenné povídky Ference Molnára, která je dodnes považována za jednu z nejčtenějších klasických knih pro mládež v Maďarsku. Dvě bandy kluků vedou nelítostný boj o dominanci nad nezastavěným pláckem uprostřed staré dělnické čtvrti. Kluci z Pavelské ulice mají svůj „grund“, kde se denně scházejí a hrajou. Zálusk na jejich teritorium si však dělá konkurenční gang kluků z botanické zahrady. Jejich pouliční zápas je vyjádřením lidských cností i poklesků, vášně pro spravedlnost a čest, zrady a pomsty, lidské sounáležitosti a potřeby uznání. Zejména však obrazem světa dospělých, jež se snaží tolik napodobovat a ve kterém ti nejmenší a nejslabší platí za cizí vinu tu nejvyšší cenu. Klukovská válka je zde metaforickou předzvěstí blížící se skutečné válečné pohromy, kterou v době vrcholného rozkvětu uherské části monarchie čekal snad málokdo.

Ve světové a české literatuře našel Molnár ohlas v Knoflíkové válce Louise Pergauda nebo pražských foglarovkách. Kniha měla celosvětový úspěch, byla přeložena do více než 30 jazyků a sedmkrát zfilmována včetně němé verze z roku 1924 od Bély Balogha. V řadě zemích, včetně Spojených států, se stala i povinnou četbou. Scénarista a režisér Zoltán Fábri, jehož filmy jsou inspirovány italským neorealizmem, je považován za jednoho z nejvýraznějších talentů maďarské poválečné kinematografie. V širokoúhlém obrazu snímek evokuje magickou atmosféru rychle se rozvíjející průmyslové Budapešti na počátku 20. století.  Film byl natočen v maďarsko-americké koprodukci s mezinárodním obsazením dětských herců, což bylo absolutně výjimečné v době politické krize sovětského bloku koncem šedesátých let. Chlapci z Pavelské ulice jako řada dalších Fábriho děl, zejména Kolotoč (1956), Profesor Hanibal (1956), Dvacet hodin (1965) a Pátá pečeť (1976) získali mnoho ocenění na světových filmových festivalech.

Noční můry / Zmory / Nightmares

Polsko, 1978, 99 min., DVD polská verze, slovenské titulky

Režie: Wojciech Marczewski
Scénář: Wojciech Marczewski, Pavel Hajný
Kamera: Wieslaw Zdort
Hudba: Zygmunt Konieczny

Hrají: Piotr Łysak, Tomasz Hudziec, Jan Nowicki, Teresa Budzisz-Krzyżanowska, Bronisław Pawlik, Hanna Skarżanka, Michał Pawlicki, Henryk Boukołowski, Wiktor Sadecki a další...

Příběh dospívání básníka Mikołaje Srebrného v ospalém haličském maloměstě Wołkowice, jež bylo součástí rakouského záboru Polska na přelomu 19.a 20. století, je vyprávěn ve dvou časových i významových rovinách. Mikołaj vyrůstá s otcem, profesorem na předčasném důchodě a tetou, jež se stará o jeho výchovu místo nemocné matky. První rovina zobrazuje vnitřní svět hrdiny, přerod chlapce v muže, jeho první sexuální zážitky a nesmělý počátek jeho tvůrčí dráhy. Vzpomínky gymnazisty často vrací příběh do období raného dětství. Pro věkový rozdíl byl hlavní hrdina ztvárněn dvěma představiteli, jejíchž upřený, zkoumavý pohled podtrhuje psychologickou podstatu filmu. Druhá rovina vyobrazuje prostředí, ve kterém se vše odehrává. Právě okolí, ve kterém už nemají cenu hodnoty, ale pouze normy a zákazy, má největší dopad na citlivou chlapcovu duši. Setkání s herečkou a básnířkou Stanisławou Wysockou zanechá v začínajícím autorovi hlubokou stopu.

Filmová adaptace stejnojmenného románu Emila Zegadłowicza, jež v době svého vydání v roce 1935 vyvolal vlnu pobouření zejména katolické církve a zákaz publikace v meziválečné době, se nesetkala s pochopením cenzury ani v socialistickém Polsku. Především díky zobrazení církevního vzdělávacího systému C.a K. monarchie jako represivního aparátu ubíjejícího lidskou svobodu a individualitu, což mohlo v polských divácích vyvolat asociace i s dobou uvedení filmu.

Režisér Wojciech Marczewski je představitelem umělecké vlny polských filmových tvůrcu generace 70. a 80. let označované jako Kino morálního neklidu. Polská filmová kritika považuje tento snímek za jeden z nejvýraznějších filmových debutů polské filmové školy v poválečné historii. Film získal ocenění na festivalech v Gdynii a San Sebastianu. Na scénáři se podílel i český prozaik a scénárista Pavel Hajný. Program loňského festivalu Film a dějiny uvedl Marczewského pozdější dílo Útěk z kina Svoboda (1990) reflektující polskou filmovou cenzuru v době před pádem polského socializmu.

___________________________________________________________________________

Hostinec Austeria / Austeria / Austeria

Polsko, 1983, 105 min., BluRay, polská verze, české titulky

Režie: Jerzy Kawalerowicz
Předloha: Julian Stryjkowski (kniha)
Scénář: Jerzy Kawalerowicz, Julian Stryjkowski
Kamera: Zygmunt Samosiuk
Hudba: Leopold Kozłowski

Hrají: Franciszek Pieczka (hostinský Tag), Wojciech Pszoniak (Rudy Josełe), Jan Szurmiej (syn Kantora), Ewa Domańska (Asia), Wojciech Standełło (Cadyk), Liliana Głąbczyńska (Jewdocha), Szymon Szurmiej (Wilf), Gołda Tencer (Blanka), Stanisław Igar (Apfelgrun), Marek Wilk (Bum Kramer), Zofia Bajuk (Mina), Izabela Wieczorek (Lolka), Seweryn Dalecki (Kramer), Mirosława Lombardo (Kramerowa) a další...

Filmová adaptace slavného románu Austeria polského spisovatele židovského původu Juliana Stryjkowského zachycuje podivuhodný a zaniklý svět haličských Židů. Název sice upomíná na pojmenování Rakouska, ve skutečnosti je však dnes už zapadlým polským výrazem pro hospodu (z italského slova osteria). Děj se odehrává v průběhu jednoho dne a jedné noci na samém počátku I. světové války v okolí zájezdní hospody kdesi na rakouskouhersko-ruském pomezí. V krčmě nacházejí dočasný azyl Židé, prchající z blízkého městečka před kozáky. V pestrém společenství se tu na prahu „soudného dne“ setkávají ctihodní občané maloměsta, socialisticky naladění pokrokáři i skupina chasidů (vyznavačů ortodoxního judaismu). Dramatické události roku 1914 slouží autorovi pouze jako dějové pozadí pro řešení důležitějších otázek, jako je vliv strachu z neznáma na náhlou změnu lidského chování nebo reakce místní židovské komunity, ale i jednotlivců v mezní situaci, jakou je právě začínající válečný konflikt. Nade vším pak vyčnívá postava moudrého Žida Taga, který si jako jediný mezi nimi uvědomuje tragický dosah dějinného okamžiku...

Slavná adaptace románu Juliana Stryjkowského dokonale evokuje dnes již neexistující svět chasidských Židů a nabízí metaforické zachycení zániku rakousko-uherské monarchie i starých prověřených hodnot. Román byl napsán dnes již vymřelým lidovým jazykem, kterým ještě počátkem 20.století Židé ve východní Haliči mluvili, nikoliv tedy jidiš, jak by se mohlo zdát. Ve filmovém přepisu se podařilo tuto lingvistickou zvláštnost věrně zachovat. V hutné zkratce popisuje různorodé židovské společenství včetně jeho typického humoru, sociálních rozdílů a folklórních či náboženských tradic. Myšlenkovou hloubkou dílo zároveň přesahuje stanovený rámec a stává se výraznou výpovědí o člověku a jeho údělu. Tvůrci zvolili polohu realistického vyprávění, jež ozvláštňují retrospektivami či stylizovanými vizemi. Austeria dodnes patří k nejdůležitějším snímkům s židovskou tématikou.

Režisér Kawalerowicz, jenž je znám především výpravnými historickými opusy Matka Johana od Andělů (1961), Faraon (1966) nebo Quo Vadis (2001) zde na malém půdoryse jedné vesnice a jedného dne zobrazil výstižně velké dějiny. Film obdržel Hlavní cenu poroty „Złote lwy“  na festivale v Gdańsku (1986). (zdroj: Letní filmová škola Uherské Hradiště, redakčně upraveno)

__________________________________________________________________________

Horečka / Gorączka, dzieje jednego pocisku / Fever, a history of one bomb

Polsko, 1981, 122 min., DVD, polská verze, české titulky

Režie: Agnieszka Holland
Scénář:  Krzysztof Teodor Toeplitz
Kamera: Jacek Petrycki
Hudba: Jan Kanty Pawluśkiewicz

Hrají: Adam Ferency (proletář Wojtek Kiełza), Barbara Grabowska (Kama), Olgierd Łukaszewicz (příslušník PPS Leon), Zbigniew Zapasiewicz, Bogusław Linda (anarchista Gryziak), Michal Tarkowski

Adaptace románu polského autora Andrzeje Struga Historie jedné bomby (1910) pojednává o událostech spojených s revolučními nepokoji v Rusku v letech 1905-1907. Film sleduje osudy postav z okruhu bojové organizace Polské socialistické strany (PPS), které přišly s bombou do styku a pro něž se stala osudovou. Propojuje tři plynule navazující příběhy (Útěk, Atentát a Po bouři), jejichž různí hrdinové se na okamžik stali vlastníky bomby a mohli tak ovlivnit chod událostí a dějin. V první části je to odtažitý a bezohledný příslušník PPS Leon (Olgierd Łukaszewicz) a do něho zamilovaná Kama (Barbara Grabowska, která získala Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku na MFF Berlín 1981), ve druhé pak naivní proletář Wojtek a v poslední zlodějíček a anarchista Gryziak (první zásadnější role Bogusława Lindy). Touha zneškodnit utlačovatele polského národa stojí na počátku složitého procesu demaskování mechanismu různých poloh a vztahů hrdinů vůči revoluci: odvaha se mísí s oportunismem, ušlechtilost s malicherností a nadšení s vypočítavostí. Hrdinové Horečky jsou příliš výrazné individuality, které nedokážou spojit síly k vyplnění společného úkolu, a jejich individuální cesta dominuje nad zájmem společnosti.

Hollandová poctivě zobrazuje dobové reálie pomocí kostýmu i výpravy. Daří se jí vystihnout dobovou náladu, ale zároveň v ní hledá nadčasové prvky, které lze přenést i do současnosti. Těmi je pomíjivost revoluce v rukou většiny, udržení revoluční myšlenky fanatickou menšinou, ale také prospěchářská kolaborace. Scenárista Krzysztof Teodor Toeplitz zdůraznil Strugovo netradiční vykreslení revoluce jako povstání s protiruským akcentem, což klasické výklady v lidovém Polsku nedovolovaly. Dobová kritika ve filmu také spatřovala odraz režisérčiných zkušeností s revolučními událostmi pražského jara 1968 (Hollandová v té době studovala režii na FAMU). Předposlední film Agnieszky Hollandové natočený v Polsku před její emigrací v roce 1981 vznikal v předvečer zrodu Solidarity, v euforické atmosféře polských událostí po podpisu dohod mezi vládou a stávkovými výbory v srpnu 1980. Snímek se ve své době stal jakýmsi varováním, že zázrak revoluce v srpnu 1980 nemusí (a nebude) dlouho trvat. Po porážce Solidarity v roce 1981 se film zákonitě dostal do trezoru. (zdroj: Letní filmová škola Uherské Hradiště, redakčně upraveno)

__________________________________________________________________________

Klimt / Klimt / Klimt

Rakousko / Francie / Německo / Velká Británie, 2006, 97 min., německá verze, slovenské titulky

Režie: Raoul Ruiz
Scénář: Gilbert Adair
Kamera: Ricardo Aronovich
Hudba: Jorge Arriagada

Hrají: John Malkovich (Gustav Klimt), Veronica Ferres (Midi), Stephen Dillane (tajemník), Saffron Burrows (Lea de Castro), Sandra Ceccarelli (Serena Lederer), Nikolai Kinski (Egon Schiele), Aglaia Szyszkowitz (Mizzi), Joachim Bißmeier (Hugo Moritz), Ernst Stötzner (Minister Hartl), Paul Hilton (vévoda Octave), Annemarie Düringer (Klimtova matka), Irina Wanka (Berta Zuckerkandl) a další...

Paříž 1900. Na Světové výstavě Gustav Klimt, jeden největších malířů dvacátého století, uvádí před publikem záhadnou tanečnici Lea de Castro, jež se stane jeho životní můzou a zosobněním jeho erotických ideálů i tělesných tužeb. Zatímco v Paříži je oslavován, v rodné Vídni ho zatracují co by provokatéra dráždícího maloměšťáckou společnost rakouské metropole smyslnou sexualitou. Místo klasického chronologicky uspořádáného životopisního dramatu francouzský režisér Raoul Ruiz nabízí fantazii plnou horečnatých vízí umírajícího malíře, ve kterých retrospektivně oživuje epizody z posledních dvacet let umělcova života. Setkáváme se s jeho nejbližšími přáteli, žáky i milenkami. Jsme svědkami rozmachu secese a dekadentního umění nejen v Rakousko-uherské monarchii a dostáváme se blíž i do kontextu tvorby tohto svobodomyslného umělce.

John Malkovich v hlavní roli zobrazil člověka vnímavého k reflexi vlastního osudu a především mistra rafinované a společensky nepřijatelné secesní poetiky. Ve vedlejších rolích zazářila Veronica Ferres jako jeho platonická láska a bohyně Emilie Floege nebo Nikolai Kinski (syn Klause Kinského) coby Egon Schiele. Ambicí tvůrců bylo připomenout způsob malby umělce i formou inscenování a snímaní záběrů. Netradičně pojatá biografie vyjímečného umělce, který prožil svůj život stejným způsobem jako maloval své obrazy a jehož dílo i život sám tvoří provokativní hádanku.

__________________________________________________________________________

Plukovník Redl / Oberts Redl / Colonel Redl

Maďarsko/Rakousko, 1985, 144 min., DVD, německá verze, české titulky

Režie: István Szabó
Scénář: István Szabó, John Osborne, Péter Dobai 
Kamera: Lajos Koltai
Hudba: Zdenkó Tamássy

Hrají: Klaus Maria Brandauer, Hans Christian Blech, Armin Mueller-Stahl, Gudrun Landgrebe, Jan Niklas, László Mensáros, Tamás Major, Károly Eperjes, Péter Andorai, András Ambrus, Péter Rudolf, Gyula Benkö, András Bálint, Gábor Ferenczi, Sándor Simó, Péter Dobai, Tamás Andor, Dorottya Udvaros, Can Togay, László Gálffi, János Ács

Drama muže, jež se stal obětí vlastních intrik, je založená na skutečných událostech z května 1913. V předvečer první svetové války došlo k odhalení špionáže skandálních rozměrů uvnitř rakouské vojenské kontrarozvědky. Mladý, neobyčejně ambiciózní důstojník Alfred Redl si na historickém pozadí doznívající slávy Rakousko-Uherska buduje kariéru u tajné policie. Pokouší se zbavit své identity, zapomenout na haličský původ a vyrovnat se těm, kteří se na výsluní již narodili. Zpřetrhává lidské vazby, ztrácí přátele, ztotožňuje svůj život s ideou vládnoucí monarchie. Ačkoli byl vynikajícím vojákem a v rakousko-uherské armádě ho čekala slibná budoucnost, konal od roku 1905 činnost, o které se jeho nadřízení nesměli dozvědět. Stejně jako o jeho sexuální orientaci, kterou se mu však před agenty Carského Ruska utajit nepodařilo. Vydírán se bezmocně zaplétá do politických kliček a špinavých her. V roce 1908 upozorňuje carskou říši na anexi Bosny a Hercegoviny, což záhy vede ke spojenectví Ruska a Srbska. Navíc Rusům předává útočné plány Rakouska-Uherska zaměřené právě proti Srbsku. Tím značně ovlivňuje začátek 1. světové války. Odhalení tak na sebe nenechá dlouho čekat. A tak se i přes zdánlivě úspěšné životní milník neodvratně blíží jeho tragický konec...

Režisér István Szabó se v 80 letech minulého století proslavil volnou trilogií psychologicko-historických filmů, v nichž zkoumal vztah jedince a moci v soukolí zásadních dějinných událostí 20. století. Mezi snímky Mefisto (1981) a Hanussen (1988), které se dotýkají nástupu fašismu, nacistické ideologie a jejího vlivu na člověka a jeho ambice, pak natočil titul Plukovník Redl, v němž se vrací na počátek 20. století, do období doznívající slávy Rakousko-Uherska a sleduje jeho pád. Všechny tři titulní hrdiny trilogie, jejíž předobrazem jsou skutečné historické postavy, bravurně ztvárnil známý rakouský herec Klaus Maria Brandauer. Každá z těchto rozporuplných osobností podřídila život kariéře a pro získání úspěchu byla ochotna obětovat téměř vše včetně morálky. Hrdinové zároveň mají i své temné stránky, které se jim stávají osudnými.

Snímek získal na 38. MFF v Cannes 1985 Cenu poroty, patří mu i řada dalších uznání. Není to však první adaptace Redlova příběhu. V roce 1931 jej zpracoval český režisér Karel Anton pod názvem Aféra plukovníka Redla v dvojí české a německé verzi.

Marš na Drinu / Marš na Drinu / March on the Drina river

Jugoslávie, 1964, 107 min., DVD, srbochorvat.verze, anglické titulky

režie: Milorad Žika Mitrović
scénář: Milorad Žika Mitrović, Arsen Diklić
kamera: Milorad Marković
hudba: Stanislav Binicki

Hrají: Dragomir 'Gidra' Bojanić, Predrag Tasovac, Zoran Radmilović, Aleksandar Gavrić, Ljuba Tadić, Nikola Jovanović, Vladimir Popović, Husein Cokić

Dva dny před začátkem války, 26. července 1914, je v Bělehradě je vyhlášená mobilizace. Srbsko se ještě nestihlo vzpamatovat z dvou ničivých balkánských válek 1912-1913 a už jim hrozí další. Mladého poručíka Vecu z bohaté bankéřské rodiny přidělili k dělostřeleckému pluku. V minulých letech se válce vyhnul a k hodnosti přišel díky protekční funkci člena komisariátu dohlížejícího na financování zbrojní výroby. Ovlivněn bojovným duchem uličních náborářů nedbá na rady otce ani ochrany zámožné rodiny a hlásí se do první linie následujíc své kamarády. Příběh sleduje strastiplnou pouť jeho pluku od jednoho bodu k druhému, osud jeho kamarádů Kursulu and Koleho a podtrhuje nejistotu vojáku i jejich velitelů. Nepřítel o mnohonásobné přesile může zaútočit odkudkoliv. Řeka Drina a vrch Cer na pomezí Srbska a Bosny se stali dějištěm velkého krvavého střetu Srbů s Rakušany, který se zapsal do srbské i světové vojenské historie jako první lokální bitva velké války, při které bylo vojsko Centrálních mocnosti poraženo a vytlačeno z okupovaného území. V bitvě zahynulo celkem 3-5 tisíc srbských a 6-10 tisíc rakouských vojáků.

Film byl natočen před padesáti lety v roce 1964 k padesátému výročí vítězné bitvy na základě doložených historických svědectví. Není pouhou chronologickou rekonstrukcí válečných operací, nýbrž dramatem malého národa, který se počátkem války ještě bez ruské pomoci dokázal zmobilizovat k úspěšnému odražení mnohopočetnějšího a lépe vyzbrojeného nepřítele. Jelikož byl natočen v době komunistického režimu Josipa Tita, utrpěl několik zásadních historických nepřesností. I když faktografie bitev je velice přesná mnohé odkazy na dobové politické reálie, zejména Srbské království a vládu dynastie Karadjordjevičů, byli úplně vynechány.

Režisér Mitrović patří k první generaci jugoslávských tvůrcu po druhé světové válce jehož tvorba převážně čerpá náměty z válečné historie Balkánu. Srbský skladatel Stanislav Binički v roce 1924 složil oslavný vojenský pochod Marš na Drinu beze slov jako poctu plukovníku Milivoje Stojanovićovi, jenž vítězné bitvě velel a nakonec padl jako národní hrdina. V době poválečného nástupu Titova režimu byla skladba chvíli na indexu, protože evokovala vzpomínku na Srbské království. Rehabilitace se dočkala až v 60. letech, kdy byla doplněna slovy a stala se populární ve folkové verzi i za hranicemi Jugoslávie. Název filmu byl přejat ze jména skladby, která tvoří ústřední hudební motiv filmu.

Sarajevo 1914 / Das Attentat - Sarajevo 1914 / Sarajevo 1914 

Rakousko / Německo / Česká republika, 2014, 90 min., DVD, česká verze

režie: Andreas Prochaska
scénář: Martin Ambrosch
kamera: Andreas Berger

Hrají: Florian Teichtmeister, Jürgen Maurer, Melika Fouroutan, Cornelius Obonya, Heino Ferch, Cornelius Obonya, Edin Hasanovic, Erwin Steinhauer, Juraj Kukura, Friedrich von Thun, Martin Leutgeb, Karin Lischka, Radek Balcárek, Tereza Blažková

Dne 28. června 1914 došlo v Sarajevu k atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho ženu Žofii z Hohenbergu, což bývá považováno za spouštěč první světové války. Výpravný koprodukční projekt Sarajevo, 1914 se nezabývá samotným atentátem, ale přináší dramaticky přibarvený pohled na události bezprostředně následující, které ovšem byly oficiálními dějinami potlačeny. Ačkoli atentát zcela jednoznačně provedl Srb, scénář se zabývá možnou konspirací v pozadí celého aktu, sahající až do vysokých míst v Rakousko-Uhersku a Německu. Právě tyto okolnosti odhaluje soudní vyšetřovatel Leo Pfeffer během výslechů střelce Gavrila Principa i jeho spolupracovníků. Nicméně jak záhy zjistí, na pravdu není nikdo z oficiálních míst zvědav, a to nejen proto, že jsou rakousko-uherští a němečtí oficíři již příliš zabraní do plánování války se Srbskem ještě před tím, než by Pfefferovi zadané vyšetřování potvrdilo, že za atentátem stála srbská vláda. Tlak velkých dějin a jejich inscenátorů záhy pocítí sám na sobě i zásadový Pfeffer.

Rakousko-německo-český koprodukční televizní snímek, na jehož výrobě se podílela i Česká televize, se soustřeďuje na vykreslení znepokojivé situace člověka, který vidí pravdu, ale nedokáže zastavit tok dějin, ba je dokonce konfrontován s přímými důsledky vývoje, který doufá zvrátit. Díky postavě vyšetřujícího soudce tak film nabízí nahlédnutí do dobové nálady, myšlení lidí z armády i z ulice a vrhá na celou událost zcela jiné světlo. (zdroj: Česká televize a DOR-Film, redakčně upraveno)

__________________________________________________________________________

Hluk a vřava Velké války 1914-1918 / 14-18, Le Bruit et la Fureur / 14-18, The Noise and the Fury

Francie/Belgie, 2008, 110 min., dokumentární film, DVD, francouzská verze, české titulky

režie: Jean-François Delassus
námět:  Annette Becker a Stéphane Audouin-Rouzeau
odborná supervize: Annette Becker, Joëlle Beurier, Jean-Pierre Verney, Laurent Veray

Francouzsko-belgický dokumentární snímek nabízí strhující výpověď o Velké válce formou střihové koláže unikátních původních materiálů, dobových zpravodajských šotů z frontové linie i civilního zázemí. Původní němé krátké filmy z vícero vojenských archivů byly dodatečně ozvučeny, kolorizovány a opatřeny komentářem v první osobě, zpovědí „neznámého francouzského vojína“, jenž vypovídá o všech strastech i radostech, které jej v letech 1914 až 1918 potkávaly. Na pozadí malých dějin, jenž prožíva imaginární hlavní hrdina se setkáváme i s velkými dějinami strůjců války z obou znepřátelených stran. Působívá je zejména konfrontace malých dějin obyčejného člověka založených na drobnokresbe každodenní válečné rutiny, kterou střídají krvavé běsy a otřesné zážitky. První světová válka si vyžádala desítky milionů mrtvých či zmrzačených vojáků. Ti, co přežili, se již nikdy nezbavili vzpomínek na zákopy plné nemocí a špíny, zimu i všeničící jarní tání, nasazení bojových plynů a bezmocnou touhu řadových vojáků ukončit z jejich pohledu nesmyslné boje. Jak vnímali politické i válečné dění muži, kteří šli na frontu s vlasteneckým nadšením? A měla pro ně po čtyřech letech slova jako vlast, povinnost, čest, hrdinství, nenávist ještě nějakou cenu? Nebo tyto vznešené pojmy zůstaly pohřbeny v ruinách války, jež měla ukončit všechny další.

Dokumentární koláž vychází ze syntézy francouzských historiků  Annette Beckerové a Stéphana Audouin-Rouzeaua v jejich společné studii Zvovunalezení Velké války (14-18, Retrouver la Guerre). V průbehu 1. světové války došlo k prudkému rozvoji filmové tvorby, která v předválečných časech byla ještě plenkách. Nebyli to však filmy umělecké, nýbrž zrodil se nový žánr zpravodajství plně podřízený pragmatickým potřebám armád na obou stranách konfliktu. Vznik zpravodajského filmu pak   předznamenal poválečný rozmach dokumentární kinematografie. Tvůci měli šanci využít množství záběrů pořízených přímo na bojištích vojáky filmáři-amatéry. Natáčet však bylo možné převážně jenom  v dobách relativního klidu a pouze pokud to povolovali vojenské cenzurní úřady. Proto spíš než bojové scény vidíme globální obraz válečného utrpení, jenž pro současného diváka nabývá na působivosti díky barevné úpravě a sugestivnímu monologu neznámého vojína.

__________________________________________________________________________

Stříbrný vítr

Československo, 1954, 98 min., 35mm, česká verze

Režie: Václav Krška
Kamera: Ferdinand Pečenka
Hudba: Jiří Srnka

Hrají: Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Bedřich Vrbský, Jana Rybářová, Josef Vinklář, Oldřich Slavík, Jaroslav Wagner-Klenka, Ilja Racek, Otto Lackovič, Miloš Kopecký, Růžena Šlemrová, Viktor Očásek, Stanislava Strobachová, Jiřina Šejbalová a další...

Film režiséra Václava Kršky je adaptací stejnojmenného románu významného představitele české literární moderny první poloviny minulého století, básníka a spisovatele Fráni Šrámka (1877 - 1952).

Příběh zachycuje nedostižným způsobem psychologii dospívání mladého chlapce koncem 19.století na malém jihočeském městě. Mezi kamarády ze školy a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých, přežívá konflikt potřeby vnitřní svobody a vnější despotické autority svého okolí a dává se unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění stříbrného vetru, zpívajícího píseň mládí a lásky. A žádná z disonancí života ať je to již setkání se stárnoucí herečkou Helenou nebo první poznání ženského těla, který mu dá zatrpklá vdova Haurová, či příhody ze života jeho spolužáků a přátel nemůže hlas stříbrného větru přehlušit. Neumlčí jej ani události nejsmutnější: dobrovolná smrt milovaného strýce Jiřího (Radovan Lukavský) a rozchod s Aničkou (Jana Rybářová). Stříbrný vítr zní dále a je poslem nového, svobodnějšího života Jana Ratkina.

Autor literární předlohy byl součástí spolku českých anarchistů kolem časopisu Nový kult, jenž založil básník Stanislav Kostka Neumann společně se svými souputníky z generace mladých literárních buřičů Františkem Gellnerem, Karlem Tomanem a Viktorem Dykem. Jejích tvorba je výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismem (odmítání války) a vitalismem (oslava života a přírody). Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být pro ně tabu, kritizovali tradiční manželství a nadřazenou roli církve v občanském životě a měli bohémský přístup k životu.

Film byl natočen v atmosféře nejbrutálnějšího prosazování socialismu v Československu (1953 – 54). Snad záměrně. Ukazuje většinu, která tvrdě postihuje menšinu, jednotlice, kterým vyčítají jejich nemravný život, ačkoli sami žijí dvojí život, jeden pracovní a druhý v soukromí. Smyslovost Krškova režijního rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. V hlavní roli exceluje Eduard Cupák, který se díky své roli stal symbolem romanticky zasněného dospívajícího mladíka pro několik generací diváků.

__________________________________________________________________________

Devět kapitol ze starého dějepisu

Československo, 1969, 101 min., DVD, dokumentární film, česká verze

Režie: Pavel Háša
Scénář: Roman Hlaváč
Kamera: Jaroslav Kadlec
Hudba: Jiří Šust

Hrají: Miloš Kopecký, Luděk Munzar, Jiří Šrámek 

Československý armádní film a autorská dvojice dokumentaristů Roman Hlaváč a Pavel Háša natočili v 60. letech na svou dobu ojedinělý dlouhometrážní dokument. Na první světovou válku nahlíží jako na příčinu rozpadu velkých říší a vzniku nových nezávislých států v Evropě, Československo nevyjímaje. Dokumentární záběry jsou prolínány se scénami s Milošem Kopeckým, který zde vystupuje jako průvodce a s lehkou ironií komentuje historické události. Ve filmu je bohatě využit cenný archivní materiál, včetně do té doby neznámých legionářských záběrů. Autoři se snažili co nejpřesněji vykreslit boj za svobodu v období Rakouska-Uherska. Režiséři se ujali přípravy filmu v době kulturního uvolnění, tzv. pražského jara, a jejich interpretace dějin a vzniku první republiky se neshodovala s oficiálním výkladem vládnoucí komunistické strany. Po roce 1968 tak již nebylo přijatelné film veřejně promítat. Dokument byl stažen z distribuce a znovu mohl být uveden až v roce 1990.

(zdroj: Academia Film Olomouc)

__________________________________________________________________________

České století: Velké bourání 1918 

Česká republika, 2012, 87 min., BluRay, česká verze

Režie Robert Sedláček
Scénář Pavel Kosatík
Kamera Michal Krejčí
Hudba: Michal Rataj

Hrají: Martin Huba, Miroslav Donutil, Martin Finger, Daniela Kolářová, Ivana Uhlířová, Karel Dobrý, Igor Bareš, Jiří Bábek a další.

První díl unikátní filmové série, která rozkrývá tabu klíčových událostí našich moderních dějin. Zrušení monarchie a vznik demokratické republiky. Jaké drama tomu předcházelo? Co prožíval Masaryk a ti druzí? Když v roce 1914 odjel Tomáš Garrigue Masaryk z Prahy, opustil Rakousko-Uhersko a vydal se na cestu, která nevedla zpět. Na cestu za osvobozením Čechů a Slováků z područí rakouské říše. Na cestu za zničením rakousko-uherského mocnářství. Nebyl to jednoduchý sen a Masaryk nebyl jednoduchý člověk. Dnes už největší událost našich dějin, rok 1918, vnímáme spíše jako legendu, jako velký příběh o zrození Československa. Ale je tu i realita: Masarykova cesta za vítězstvím. Jak vypadala nejen z politického, ale i lidského pohledu. Jaké otázky i námitky ji sledovaly. S čím se musel Masaryk politicky i lidsky vyrovnávat, s čím se trápil, v co doufal? Čemu až do krajnosti věřil? První díl televizního cyklu České století dramaticky vypráví o zásadní otázce naší novodobé státní existence – jak, proč a proti čemu Československá republika vznikla. A o postavě nejdůležitější – o prvním československém prezidentovi. (zdroj: web České televize)

__________________________________________________________________________

Tisícročná včela / Tisícročná včela / The Millennial Bee

Československo / Západní Německo / Rakousko, 1983, 163 min. (2 díly), DCP, slovenská verze

Režie a scénář: Juraj Jakubisko
Literární předloha: Peter Jaroš
Kamera: Stanislav Doršic
Hudba: Petr Hapka

Hrají: Jozef Kroner (děda Martin Pichanda), Štefan Kvietik (Samo Pichanda), Michal Dočolomanský (vnuk Valent Pichanda), Ivana Valešová (Mária), Eva Jakoubková (Kristína), Peter Kočiš (vnuk Samko), Braňo Uherek (vnuk Janko), Hana Lančíková (Želka), Jana Janovská (Ružena), Štefan Šafárik (Anosta), Pavol Mikulík (Julo Mitron), Milan Kiš (holič Dropa), Samuel Adamčík (Orfanides), Jana Březinová (Matylda), Zuzana Bydžovská (Stázka), Barbora Štěpánová (Hermína), Jiří Císler (Belányi), Hana Gregorová (Julča) a další

Dvoudílná sága zachycuje osudy tří generací zednického rodu Pichandů ze slovenského Liptova v období třiceti let (1887-1917). Život v chudé podtatranské vísce Hybe se vyznačuje hlavně prací, láskou a lidskou sounáležitostí, což symbolizuje obraz věčného včelího roje. Samo (Štefan Kvietik), přezdívaný Včela, zdědil po svém otci Martinovi (Jozef Kroner) lásku k poctivému řemeslu a včelařství. Komediální hravost, příznačná pro starého Pichandu se však v jeho dětech ani vnucích již neobjevuje. Dědova samorostlá moudrost však zůstává zaznamenána v kronice, ke které se postupně vrací jeho potomci. První čast se soustřeďuje kolem nejstaršího člena rodu, dědy Martina, v časech rozvoje zednického řemesla a rozkvětu Uherska na přelomu 19. a 20. století. Zedníci jako stěhovaví ptáci putují rok co rok za sezónní prací na Dolní Uhry, aby se pak v zimě navraceli do rodného hnízda.

Ve druhé části se do popředí dostáva jeho syn Samo a jeho děti v období vyostřující se spoločensko-politické krize v C.a K. monarchii, jež postupně vyústila do pohromy 1. světové války a postihla i rod Pichandů a celou vesnici.

Podobnost lidského osudu se střídaním přírodních cyklů, období hojnosti a zmaru, zrození a smrti a zejména s metaforou včelího roje není náhodná. Kolorit života vesnice umocňuje výrazná magicko-realistická obrazová kompozice, kde souběžně s reálnymi příběhy hrdinů se odéhrávají i událostí záhadní, až faktaskně iracionální, na pomezí snu a skutečnosti, vykreslujicí často vnitřní svět postáv. Dílo se vyznačuje mnohotvárností v užítí filmových postupů a vizuálních motivů, jež prozrazují režisérovou rozbujelou představivost. Vyniká však nejen svojí výtvarnou stránkou a citlivě vykreslenou atmosférou, nýbrž také schopností vtáhnout diváka do děje a dát mu pocit, že s rodinou Pichandů žije v jedné osadě už od narození. A tudíž jejich spletité osudy nevnímá jako nečí tvůrčí konstrukt, ale přímo osobní záležitost.

Opus magnum Juraje Jakubiska je adaptací stejnojmenného románu Petra Jaroše, jenž je na slovenských školách součástí povinné četby. Film získal ocenění na festivalech doma i v zahraničí např. Zlatého Fénixe na 40. Biennale v Benátkách (1983) nebo Zlatého ledňáčka na 4. Finále Plzeň (1990) a bude uveden v Humpolci z nové DCP kopie s digitálne remastrovaným obrazem a zvukem. Divák si tak může vychutnat i skvělou původní filmovou hudbu Petra Hapky, jenž spolupracoval s režisérem i na dalších jeho filmech.

Signum Laudis / Signum Laudis / Signum Laudis

Československo, 1980, 84 min., 35mm, česká verze

Režie: Martin Holly
Scénář: Vladimír Kalina a Jiří Křižan
Kamera: František Uldrich
Hudba: Zdeněk Liška

Hrají: Vlado Muller, Josef Bláha, Ilja Prachař, Radovan Lukavský, Jiří Kodet, Oldřich Velen, Ladislav Frej, Pavel Zedníček, Miroslav Zounar, Jan Skopeček, Jiří Zahajský, Jana Břežková, Vítězslav Jandák, Ivan Palúch a další...

Absurdita války jako takové a hlavně jejího velení, ve vrcholové formě psychologického válečného dramatu o První světové válce. Koncem první světové války jsou rakouští vojáci na ruské frontě těžce decimováni. Ústřední postavou je bývalý překupník koní kaprál Hoferik, jenž převezme velení po padlém důstojníku na ruském frontě, a podaří se mu udržet pozice i za cenu nesmyslných ztrát na životech. Na statek, kde jsou ubytování vojáci, přichází generál Berger, aby snaživému kaprálovi odevzdal medaili Signum laudis (Militär-Verdienstmedaille neboli rakouské záslužné vyznamenání). Situace v pluku se však překvapivě vyhrotí v momentu náhlého ruského obklíčení statku i s důstojníky. Jediná cesta zpět do rakouského týla vede přes les, ve kterém se vyzná pouze Hoferik. Dovést důstojnickou smetánku do bezpečí je však těžší, než si kdokoliv původně představoval. Pro slabosti a pochyby však nemá Hoferik žádné pochopení, a to ani když jde o generály. Přestože generál dá nejdříve na Hoferikovu radu a vyšle proti nim pluk pěšáků, štáb se nakonec rozhodne vzdát se. Nejdříve se ale musí zbavit fanatického Hoferika. Jeho slepá oddanost říši vyvolává opovržení jak u obyčejných vojáků, tak u Hoferikových nadřízených. A proto se rozhodnou postavit jej před válečný soud. Hollý vystavěl prohnilé panoptikum velení Rakousko-uherské armády a vytvořil méně bombatickou analogii Kubrickových Stezek slávy s univerzální kritikou militarismu, zbabělosti a podlosti pánů, kteří neváhají hnát pěšáky na jatka pro svůj vlastní prospěch. Jedna ze životních rolí slovenského herce Vlado Müllera.

__________________________________________________________________________

Velká cesta / Большая дорога / Great Journey of Jaroslav Hašek

Československo / Sovětský svaz, 1962, 100 min., 35mm, česko-ruská verze, české titulky

režie: Jurij Ozerov
scénář Georgij Mdivani.
předloha: Jaroslav Hašek (povídky)
kamera: Igor Černych
hudba: Karen Chačaturjan

Hrají: Josef Abrhám (Jaroslav Hašek), Rudolf Hrušínský (Strašlipka), Inna Gulajová (Šura), Jaroslav Marvan (generál), František Filipovský (kapitán), Jurij Jakovlev (Polivanov), Oleg Borisov (Miťka), Josef Kemr (tajný), Josef Hlinomaz (hostinský), František Hanus (policejní inspektor) a další.

Píše se rok 1914 a Praha se připravuje na návštěvu arcivévody Ferdinanda. Policie proto zbavuje město politicky nespolehlivých občanů. Jedním z nich je i spisovatel Jaroslav Hašek (Josef Abrhám), který je umístěn do blázince. Jelikož ani to nezabrání v jeho provokacích, putuje brzy nato na vojenské cvičiště a posléze na frontu. Je natolik nespolehlivý, že mu nadřízení svěří jen stádo krav. Při prvním setkání s ruskými vojáky se Hašek chce vzdát, ale ukáže se, že Rusové sami chtějí do zajetí k Rakušanům, aby už nemuseli bojovat. Spisovatel jim vyhoví a za své zásluhy je povýšen, nicméně zanedlouho se mu stejně podaří dezertovat s několika spolubojovníky k Rusům. Po vypuknutí Říjnové revoluce se Hašek i s kamarádem Strašlipkou (Rudolf Hrušínský) přidá k Rudým a je jmenován velitelem městečka Bugulmy…

Sovětsko-český snímek režiséra Jurije Ozerova je volnou adaptací povídek z Haškovy sbírky Velitelem města Bugulmy (1921), ve které zachycuje několik autobiografický epizod ze života spisovatele, bohéma a pacifisty, který se řízením osodu ocitl na východní frontě. Spisovatel totiž své „válečné zkušenosti“ neopoměl satiricky zúročit jenom ve svém nesmrtelném Švejkovi. V cyklu bugulmských povídek parodicky vylíčil své vlastní revoluční působení a zejména primitivní postatu války a revoluce. Sbírka je anti-ideologické dílko, které nevyznívá pro Velkou říjnovou revoluci nijak pozitivně. Když se však produkce chopili sami Sověti, Haškovy satirické šlehy zůstaly bohužel odsunuty a do popředí se dostala ideologická fikce, podle které mělo prostředí bolševického Ruska spisovatele ideově zocelit a dovést ke správnému třídnímu náhledu. Velké mašírování anarchisty Haška širou Rusí tak dostalo  značně posunutý směr. I přes všechen ideologický nános však zůstává toto zpracování divácky úspěšnou komedii o neuvěřitelných příhodách řadového vojína a dezertéra, který se díky své odvaze nebo spíš důvtipu vypracoval na velitele města.

__________________________________________________________________________

Dobrý voják Švejk

Československo, 1956, 105 min, 35mm, česká verze

Scénář a režie: Karel Steklý
Předloha: Jaroslav Hašek (román)
Kamera: Rudolf Stahl
Hudba: Jan Seidel

Hrají: Rudolf Hrušínský, Eva Svobodová, Josef Hlinomaz, František Filipovský, Miloš Kopecký, Svatopluk Beneš, Božena Havlíčková, Felix le Breux, Libuše Bokrová, Eman Fiala, Bedřich Karen, Josef Kemr, Josef Šidlichovský, František Kreuzmann st., Vladimír Řepa, Fanda Mrázek, Vladimír Leraus, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann,

Kdopak by neznal hrdinu nesmrtelného románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, prototyp české národní letory? Už po mnoho desetiletí přináší toto Haškovo dílo čtenářům u nás doma i za hranicemi dobrou náladu a smích. Švejk se stal i podkladem k několika filmům českým a zahraničním. Nejznámějším z nich je dvoudílná adaptace, kterou v letech 1956 a 1957 natočil režisér Karel Steklý s Rudolfem Hrušínským v titulní roli. Rudolf Hrušínský i další představitelé Haškových postav – Svatopluk Beneš, Miloš Kopecký, Josef Hlinomaz, František Filipovský – naplnili klasickou obecnou představu o podobě hrdinů, kterou známe z Ladových ilustrací. V Dobrém vojáku Švejkovi vycházel Karel Steklý z prvního dílu románu, nazvaného V zázemí. Sleduje Švejka od vyhlášení války až po přeložení k marškumpanii do Českých Budějovic.

Dvoudílná adaptace Karla Stelkého pochopitelně není prvním pokusem o filmový přepis Haškova slavného románu. Českou kinematografií se už od dob němého filmu táhne pestrá nit pokusů o více či měně věrné zpracování. Mezi nejznámější patří bezesporu Lamačův film z roku 1926 s Karlem Nollem v roli Švejka, Fričova adaptace se Sašou Rašilovem, natočená na počátku třicátých let či zdařilá animovaná verze Jiřího Trnky. Jelikož osudy Josefa Švejka jsou českému publiku noriticky známé uvádíme pouze první díl a pro širší ilustraci tvorby Jaroslava Haška jsme doplnili program o adaptací méně známé sbírky povídek Velitelem města Bugulmy pod názvem Velká cesta (1962).

__________________________________________________________________________

Báječní muži s klikou

Československo, 1978, 84 min, DVD, česká verze

Režie: Jiří Menzel
Scénář: Oldřich Vlček, Jiří Menzel
Kamera: Jaromír Šofr
Hudba: Jiří Šust

Hrají: Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Vlasta Fabianová, Blažena Holišová, Hana Burešová, Jaromíra Mílová, Josef Kemr, Oldřich Vlček, Josef Somr, Vladimír Huber, Marie Rosůlková, Jiřina Steimarová, Ludvík Hradilek, Miloslav Štibich, Jana Eichlerová, Jiří Forst, Antonín Klepáč, Martin Hradilek, Vladimír Hrabánek, Jiří Knot

Kouzelník Pasparte, majitel maringotky, několika triků a promítacího přístroje, sní o tom, že si jednoho dne otevře první stálý český biograf, v němž bude promítat pouze české filmy. Chybí mu však potřebný kapitál, aby svůj sen zrealizoval, a tak zatím objíždí zapadlé vísky a láká jejich obyvatele na pozoruhodnou show. Cestou se setkává i s umírajícím kolegou, který mu svěří nejen všechny své filmové pásky, ale také velmi pohlednou dceru Aloisii. Pasparte dorazí i s dívkou do Prahy, kde se Aloisie stává středem pozornosti všech mužů v okolí. To by ani tak nevadilo, horší je, že na krásku nepříčetně žárlí i Paspartova bytná Evženie. Pasparte nakonec milou schovanku nabídne jako hospodyni svobodnému fotografovi Janu Kolenatému, jenž touží po jediném - natáčet živé obrazy staré Prahy. Ovšem kouzelník má s mládencem ještě jiné plány. Chce ho jako společníka do budoucího podniku. Avšak ten je stále jen jeho velkým snem, protože dosud nesehnal potřebné prostředky. Navíc je tu paní Evženie, jež striktně odmítá jakékoli novoty, tedy s výjimkou těch, které by Pasparte vykompenzoval tím, že by se s ní oženil. Přesto si kouzelník podá na magistrát žádost o koncesi na stálé kino a začne jednat s Kolenatým a kabaretiérem Šlapetou o natočení prvního filmu. Jenže celý projekt je záhy ohrožen divadelní umělkyní Emilií Kolářovou - Mladou, jež je zapřísáhlou odpůrkyní biografu.

Děj půvabného retrofilmu Jiřího Menzela je situován do doby dávno před vznikem barrandovských ateliérů a je poklonou dnešních tvůrců jejich předchůdcům, někdejším průkopníkům filmařského řemesla. Peripetie počátků české kinematografie je vykreslená v mírně ironizované fikci o třech snílcích a dobrodruzích  připomínajích svým osudem skutečné pionýry českého filmu Jana Kříženeckého (1968 – 1921), inženýra, vášnivého fotografa a kamerana, později prvního filmového režiséra v Čechách i Rakousku – Uhersku,  Josefa Švába-Malostranského (1860 – 1932) původním povoláním divadelního herce, kabaretiéra a dramatika, později filmového herce, scénaristu a režiséra a konečně Viktora Ponrepa, vlastním jménem Dismas Ferdinand Šlambor (1858 – 1926), původním povoláním eskamotéra, podnikatele a principála kočovného divadla, později majitele prvního stálého pražského biografu. Kromě aluzí na skutečné postavy je film zaujímavým vhledem do dobových reálií pražské umělecké smetánky konce 19.století.

__________________________________________________________________________

Dokumenty České televize k dějinám Rakousko – Uherské monarchie

(školní projekce)

František Josef I. - Soumrak habsburské monarchie

Česká republika, 1996, 59 min., DVD, česká verze

Režie: Karel Fuksa

Císař František Josef I. je pro většinu současníků symbolem zaniklé rakousko-uherské monarchie. Pro mnohé je směšnou figurkou, kterou proslavil Haškův Švejk, stařičkým mocnářem, Frantou Procházkou, který to s námi Čechy nikdy moc dobře nemyslel. Často se zapomíná, že nebyl vždycky tak starý, jak povětšině žije v našem povědomí, že vlastně začal svou předlouhou vládu jako osmnáctiletý mladík. Jaký vlastně byl skutečný František Josef I.? To se pokouší ukázat dokumentární pořad brněnského studia České televize, založený na řadě málo známých obrazových dokumentů i dobových filmů.

Stařičký mocnář s vážným a přece laskavým pohledem s holou lebkou a mohutnými licousy, tak figuruje v představách čtenářů Haškova Švejka i ve vzpomínkách nejstarší generace. Poslední velký císař z boží milosti přesvědčený o božském poslání své moci, panovník, za jehož dlouhé vlády se začala mohutná stavba rakouskouherské říše rozpadat.

(zdroj: web České televize)

Víc informací zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/123999-frantisek-josef-i-soumrak-habsburske-monarchie/

Česká republika, 1996, 28 min., DVD, česká verze

Režie: Karel Fuksa

Krátky dokument představuje podivný osud arcivévody Františka Ferdinanda d’Este (1863 – 1914). Období Rakousko-Uherska bylo moderní dobou s pokročilou industrializací, ale poznamenanou dědictvím minulosti. Představovala nastupující kapitalismus pod feudálními symboly, věk elektřiny a bezdrátové telegrafie, prvních automobilů a letadel, věk, kterému vládne císař věřící v božské poslání své moci. Vládnoucí elita nestačila ještě překonat svůj úžas nad rostoucí silou nacionalistických, pokrokářských a dělnických stran, které dokázaly zaplnit ulice a náměstí zástupy lidí a které přicházely se stále novými požadavky národními, sociálními a politickými. Ovšem starý císař František Josef vládl od roku 1848 a nebylo od něj možné čekat pochopení pro požadavky nové doby. Naděje velké části společnosti se proto začaly obracet k jeho synovci, energickému následovníku trůnu arcivévodovi Františku Ferdinandu d’Este, který se dostával do opozice proti starému mocnáři. Vědělo se o něm, že pomýšlí na reformy a koketuje s myšlenkou přetvořit monarchii na moderní federaci spojených států velkého Rakouska. Jeho projekt mu však zmařil nečekaný atentát, jenž se stal záminkou pro rozpoutání1.světové války. (zdroj: web České televize)

Víc informací zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/123597-naslednik-trunu/39634242192/

 

PŘEDNÁŠKY ročníku 2014
_________________________________________________________

Polsko pod trojím záborem v předvečer Velké války

přednáší: PhDr. Rudolf Vévoda, ÚSTR

Přednáška historika Rudolfa Vévody je věnována politickému a kulturnímu vývoji v Polsku do první světové války. Polsko, které bylo koncem 18. století rozděleno do tří záborů (rakouského, ruského a pruského – později německého), se opakovaně snažilo obnovit vlastní státní svrchovanost a četní Poláci se stali i aktéry revoluce roku 1905. Příležitostí k obnovení státní suverenity se nakonec stala 1. sv. válka. Přelom 19. a 20. století byl i v Polsku dobou intelektuálního a uměleckého kvasu spojeného s nástupem moderny. Mezi dobovými směry vyniklo zejména literární a výtvarné hnutí Młoda Polska.

 

___________________________________________________________________________

Uherská společnost v kontextu první světové války

přednáší: JUDr. Miloš Matula, CSc., Ústav státu a práva AV ČR

Přednáška bude věnována vztahu maďarské společnosti k první světové válce, k jejím příčinám a důsledkům. V této souvislosti ukáže i na historické a kulturní kořeny postojů převládajících v této společnosti a determinaci role Uherska v evropském měřítku. Přednáška se zaměří také na rozkvět maďarské společnosti a kultury po rakousko-uherském vyrovnání a na druhé straně na reakci Maďarska na výsledky války. Bude poukázáno i na některé shody a rozdíly mezi maďarskou a českou situací.
Předpokládají se též krátké filmové ukázky.

___________________________________________________________________________

Nový kult aneb pokrok humanismu v mezích C.a K. monarchie

přednes: Radana Šatánková, spisovatelka

Poezie české anarchistické moderny z přelomu 19.a 20.století, délka a formát se upřesňuje.

___________________________________________________________________________

Balkánský sud prachu aneb jihoslovanské národy v předvečer velké války

přednáší: PhDr. František Šístek M.A., PhD., Historický ústav AV ČR

Přednáška přiblíží situaci na neklidném Balkánském poloostrově v posledních letech před Velkou válkou, zaměří se na méně známá fakta a mýty o sarajevském atentátu a pojedná také o průběhu války v jihoslovanských oblastech, které jsou často opomíjeny. Již před rokem 1914 vstupovala v habsburské Bosně a Chorvatsku i v nezávislých státech jako Srbsko, Černá Hora nebo Bulharsko na scénu mladá, politicky radikální generace, ovlivněná nacionalismem, anarchismem i odporem vůči konzervativnímu světu svých otců. Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda byl ve skutečnosti jen jedním z řady vražedných útoků na politické představitele, o které se pokoušeli zdejší radikálové a teroristé. Průběh první světové války na Balkáně stojí často neprávem poněkud ve stínu známějších bojišť na západní i východní frontě. Právě v Srbsku, v Černé Hoře, v Bosně, ve Slovinsku i v Albánii ovšem bojovali v řadách rakousko-uherské armády i v uniformách jejích
protivníků také desetitisíce vojáků z českých zemí.