Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého a městský hřbitov
Od nepaměti se v Humpolci pochovávalo na starém hřbitově kolem kostela sv.Mikuláše. Hygienické důvody si vyžádaly reformu císaře Josefa II. – hřbitov musel být přeložen za město. V Humpolci byl založen nový hřbitov v r. 1785. Řádnou kamennou zdí byl ovšem obehnán až v r. 1849, kdy byly i vysázeny stromy. Teprve o pět let později, v r. 1854, byly zdi přikryty kamennými deskami, které zde slouží dodnes. Katolíci zprvu odmítali sdílet s evangelíky společný hřbitov, považovali jej za své „svaté pole“. Při pohřbech docházelo k výtržnostem, takže první evangelíci museli být pochováni na své zahradě. Aby se sporům předešlo, byl v r. 1856 hřbitov rozdělen zdí na dvě části, se zvláštními vchody. V 70. letech 20. stol. došlo k rozšíření hřbitova o urnový háj, rozptylovou loučku a k výstavbě moderní smuteční obřadní síně. Na hřbitově je několik náhrobků s mimořádnou uměleckou hodnotou. Např. náhrobek P. Jana Černého, kněze, dobrodince a učitele Aleše Hrdličky, se sochou Krista – pastýře od O. Sandthera (1884), náhrobek rodiny Vosmíků se sochou Krista od Čeňka Vosmíka, náhrobek rodiny Joklovy se sochou ležící ženy od K. Dvořáka (1939) a Chalupova hrobka podle návrhu architekta Josefa Gočára. Odpočívá zde celá řada vynikajících osobností, zaslouživších se o město, i s významem celonárodním.
Po dokončení stavebních úprav hřbitova tu stále více bylo postrádáno místo pro důstojné rozloučení. Zatímco evangelíci se mohli se svými zemřelými rozloučit v nedalekém tolerančním kostelíku, katolické pohřební průvody začínaly až v chrámu sv. Mikuláše na náměstí. V r. 1861 vyšlo tiskem provolání ke všem farníkům a ke všem humpoleckým rodákům. Musely být uspořádány dvě sbírky, až konečně v dubnu 1869 byla zahájena vlastní stavba a do podzimu byl již holý kostel pod střechou. Ale teprve další „krejcarové“ sbírky umožnily v následujících letech postavit věž a upravit kostel i uvnitř. Zvony byly pořízeny v r. 1876, hlavní oltář 1878 a konečně varhany v r. 1900. Stavba kostela vzešlého z milodarů a budovaného většinou zdarma a svépomocí, včetně práce architekta a stavitele J. Martina, trvala tedy 40 let. Jedinou odměnou hlavním organizátorům stavby bylo pozdější umístění jejich hrobů při západní stěně kostela. Kostel je postaven v pseudogotickém slohu jako jednolodní se štíhlou věží, má tři oltáře, kruchta leží na dvou kamenných sloupech a celá chrámová loď je zevně podepřena opěráky.
