Kostel v Zahrádce

KOSTEL SV. VÍTA v zaniklém městečku Zahrádky

Stránky Spolku Přátelé Zahrádky
Stránky  správce památky NPÚ

Jednou z mála staveb, která dodnes stojí z bývalého městečka Zahrádky, je původně románský kostel sv. Víta. První přímou zprávu o kostele uvádí darovací listina Přemysla Otakara I z 26. června 1219, kterou postoupil ves Zahrádka s kostelem a újezdem k ní příslušejícím Vyšehradské kapitule. V té době se však jednalo o menší stavbu vybudovanou okolo roku 1200. Její základy byly objeveny při archeologickém průzkumu v roce 1976-1977 a jsou dnes vyznačeny v dlažbě uvnitř kostela.

Současná stavba byla založena po roce 1219 či 1225 a byla několikrát přestavována. Barokní přestavbu provedl Jan Leopold Donát, kníže z Trautsonu, v r. 1738. Při barokní přestavbě byl kostel prodloužen směrem k západu. Po požáru, který Zahrádku postihl v r. 1783, byl kostel obnoven až v r. 1787. Další úprava byla provedena v r. 1811 a po požáru v roce 1850. V období první republiky byla osazena secesní okna a provedena nová výmalba kostela. Zmíněné vitráže byly v letech 2014 – 2019 zrestaurovány. 

Jako farní je kostel poprvé připomínán v děkanátu Červenořečickém v roce 1348 za probošta Jindřicha z Lipé.

Dnes se jedná o jednolodní barokní stavbu. Původní loď kostela byla dlouhá 10,3 m, jak je dosud vidět na severní boční stěně, kde lze rozeznat novější zdivo, jímž byl kostel prodloužen asi o 3,5 m až ke kruchtě a odtud o 3,5 m až k západní průčelní stěně. Šířka lodi při přestavbách zůstala nezměněna a je 8,75 m. Románské zdivo z nepravidelně loženého kamene je 110 - 130 cm silné. Loď je zakryta plochým stropem a dřevěným krovem z 19. století. Kruchta v západní části kostela je podklenutá hřebínkovou klenbou s lunetami. Je přístupná točitým schodištěm se samostatným vstupem z jižní strany kostela.

Na jižní straně lodi se dochoval původní románský portál z doby výstavby kostela. Portál je půlkruhově sklenutý, třístupňový se třemi sloupky s pravoúhlými ústupky a deskovými hlavicemi i patkami po stranách. Archivoltu portálu tvoří profilace 3 oblounů shodná se sloupky, vnější profil archivolty je zdoben klikatkou. Vlastní vstup je pravoúhlý, hladký a reliefně zdobený tympanonem, v němž je segment střední části lemován motivem provazce, základna pásem řazeným do sedmi květinových tercil 6 - 8 osmicípých a nepravidelně orientovaných. Ve středu této plochy tympanonu se nachází plastický rovnoramenný vyhloubený kříž, v jehož středu je malý plastický křížek. Po stranách velkého kříže jsou zahloubeny velké tercily.

U obou vstupů do kostela jsou v interiéru kamenné zdobené kropenky.

Vítězný oblouk je půlkruhově sklenutý. Rovněž presbytář (kněžiště) je zaklenut pozdější barokní klenbou. V severní stěně presbytáře je gotický sanktuář. Z presbytáře je možno vstoupit gotickým portálem do přízemí věže, které sloužilo jako zákristie. Má pravidelný čtvercový půdorys a původní žebrovou klenbu s kruhovým dutým svorníkem. V zákristii je původní gotická dlažba. Věž má gotická střílnová okénka a je zakončena rokokovou helmou s osmicípou bání.

Zvony byly zničeny pravděpodobně při požárech kostela, protože před 1. světovou válkou zde byly 4 zvony z roku 1851. Po rekvírování zvonů za první a druhé světové války byl na věži pravděpodobně jen jeden zvon zapůjčený ze zvonice v Ježově, kam byl po zrušení obce navrácen.

NÁSTĚNNÉ MALBY V KOSTELE

Jak prokázal záchranný průzkum prováděný v letech 1976 a 1977, byl kostel sv Víta v Zahrádce ve 14. století vyzdoben nástěnnými malbami.

Část nástěnných maleb z let 1340-1350 se dochovala na východní a jižní straně presbytáře a severní stěně kostela. Na triumfálním oblouku se dochovala malba sv. Markéty stojící na draku (kol. r. 1380) a klečící donátor (kol. r. 1390).

V presbytáři jsou 3 pásy výzdoby. V horním jsou patrny zbytky draperií a nohou původně zřejmě stojících postav, ve středním pět postav apoštolů a v dolním obrysy a siluety stojících postav přemyslovského genealogického cyklu. Malby v presbytáři jsou jedním z mála dochovaných vyobrazení genealogie českého vládnoucího knížecího rodu Přemyslovců. Po ikonografické stránce navazují na nástěnné malby v románské kapli sv. Kateřiny ve Znojmě (z r. 1134) či panovnický cyklus z Velislavovy bible. Na rozdíl od monumentálních cyklů zadávaných panovníky (např. Karlem IV. v císařském paláci na Karlštejně) se malby v kostele v Zahrádce vyznačují spíše rustikálním charakterem a podporují domněnku, že zobrazení genealogických cyklů mělo v Čechách delší tradici. Do dnešní doby se však zachovalo jen velmi málo obdobných materiálních dokladů výtvarného umění na českém venkově.

Malby byly odkryty a provizorně zajištěny v letech 1976 a 1977 restaurátorem ak. malířem prof. Jiřím Toroněm, který je znovu posoudil ještě v roce 1984. V roce 2009 byla proveden restaurátorský průzkum maleb restaurátory z Univerzity Pardubice - Fakulta restaurování. Průzkum konstatoval havarijní stav maleb. Od roku 2011 provádějí restaurátoři z Univerzity Pardubice postupné čištění a fixaci maleb. Práce jsou hrazeny z výtěžku veřejné sbírky.

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM 

Byl prováděn v létech 1976-77 v souvislosti se stavbou vodního díla Želivka II. V dnešní podobě zbarokizovaný kostel uchoval ve zdivu lodi i východního závěru původní románské jádro z doby po roce 1225 (Merhautová 1971) včetně jižního portálu. V průběhu stavebního průzkumu byly na stěnách čtyřbokého východního závěru a zčásti na stěnách lodi zjištěny zbytky bohaté freskové výzdoby z období vrcholného středověku.

První písemná zpráva o Zahrádce a přilehlém újezdu se vztahuje k roku 1219, kdy byla darována Přemyslem Otakarem I. vyšehradskému kostelu v náhradu za zcizený drahocenný ornát (CDB II,374). Ačkoliv je tato darovací listina falzem z pozdějších let 13. století, není třeba o její realizaci pochybovat. Lze proto předpokládat, že počátek osídlení Zahrádky (dnes již zaniklé) i okolního újezdu spadá časově k přelomu 12. a 13. století tím spíše, že na protilehlém břehu Želivky se rozkládal tzv. Svatavin újezd, darovaný Svatavou, manželkou Vratislava II., před rokem 1187 vyšehradskému kostelu ( SDB I, 406). V majetku vyšehradské kapituly zůstala Zahrádka se svým okolím až do r. 1436, kdy se dostala nejprve do zástavy a později do přímého držení Trčků z Lípy (Reg. I. 1139, 1148, 1158, II, 338, 540, 834, 1254, III, 774).

Z písemných zpráv vyplývá, že Zahrádka byla před rokem 1219 v majetku Přemyslovců. Dochovaný románský kostel pochází z doby, kdy byla majetkem vyšehradské kapituly. Vzhledem k tomu, že dedikace kostela sv. Vítu odpovídá spíše založení přemyslovskému, bylo možno do jisté míry předpokládat, že stojící stavbě předcházel starší sakrální objekt, třebas se o něm uvedená donační listina nezmiňuje.

Úkolem archeologického výzkumu bylo zachytit původní rozsah lodi dochované románské stavby, jež byla v průběhu barokních úprav prodloužena směrem k západu, zachytit celkovou situaci v interiéru především ve vztahu k románskému založení a konečně zjistit případné stavební relikty starší předpokládané stavby. Objevením románské západní závěrové zdi, široké 190/200 cm bylo možno stanovit původní rozsah kostela z doby po roce 1219. Jeho vnější rozměr včetně východního závěru byl 19,5 x 11,5 m a rozsah jeho vnitřní plochy činil 13,5 x 8,7 m. Na ploše východního závěru byla zachycena substrukce menzy s rozměry 160 x 160 cm s bočními výběžky směrem k západu v celkové délce 230 cm. Před čelem menzy byl uložen kostrový pohřeb, příslušný podle průvodních nálezů do doby starší fáze existence kostela. Zbytky dlažby z cihlových čtvercových desek, zjištěné jednak v lodi, jednak na zvýšené ploše závěru, dokládaly pozdější stavební úpravy interiéru.

Další výzkum na ploše lodi i východního závěru románské stavby zachytil relikty základové konstrukce objektu s obdélnou lodí a s pravoúhlým závěrem, které se spíše stopově dochovaly v úrovni prům. 120 cm pod dlažbou stojícího kostela v podobě tělesa z lomových kamenů na sucho. Tato stavba byla orientována v ose Z - V a šířka jejího základnového zdiva dosahovala max. 120 cm (obr. 4). Vnější rozměr lodi byl 7 x 8 m, vnitřní rozměr 4,7 x 5,č m. Na loď navazoval pravoúhlý závěr s vnějším rozměrem 5 x 5 m a s vnitřním rozsahem 2,5 x 5 m. Celkový rozměr půdorysu této stavby byl 7 x 13 m, rozsah její vnitřní plochy byl 4,7 x 10,7 m. Stavba, nepochybně sakrální, byla situována do plochy stojícího kostel a odpovídala svým půdorysem zvětšenému půdorysu stojící stavby. S největší pravděpodobností přísluší této stavbě stopově zachycená maltová kra na několika místech její vnitřní plochy. Ležící v úrovni koruna základového zdiva. Bylo zjištěno, že tam, kde těleso základového zdiva dosáhlo úrovně předzákladu, tj. koruny základu, bylo vyrovnáno do plochy. Výška základového tělesa byla pouze 40 - 50 cm.

Výzkum zachytil na východní i západní straně této sakrální stavby kostrové pohřebiště bez milodarů. Některé hrobky byly porušeny nebo přímo zasaženy základovým zdivem stojícího románského kostela.

Dedukcí z dat písemných pramenů i z poznatků zjištěných výzkumem lze objevenou sakrální stavbu časově zařadit do doby před rok 1219, kdy byla Zahrádka přímým majetkem přemyslovským, pravděpodobně blíže k roku 1200, nebo na sklonek 12. věku. Vcelku malá a patrně již nevyhovující stavba byla po roce 1219 nahrazena větším románským kostelem, jehož stavebníkem byla již vyšehradská kapitula.

Výsledky uvedeného výzkumu jsou příspěvkem ke studiu české románské architektury z konce 12. a z 1. třetiny 13. století, v případě Zahrádky jsou příspěvkem zcela novým, dokládajícím její přemyslovskou sídlištní fázi, známou dosud jen z písemných pramenů. Zjištěné stavební relikty románské sakrální architektury dokládají zároveň její trvalou rozličnost s výskytem dispozice s pravoúhlým východním závěrem,v němž lze vidět podle D.Líbala (1974) určitý vliv dolnobavorské a hornofalcké románské architektury, v němž však nelze vyloučit přežívání starší domácí tradice z období Velké Moravy.

Prameny a literatura

CDB: Codex doplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (ed. G. Friedrich, Z. Kristen, J. Šebánek, S. Duškouvá).
FRB: Fontes rerum bohemicarum, Praha 1871 n. (ed. J. Emler aj.)
Reg.: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Praha 1855 n. (ed. K. J. Erben, J. Emler, B. Mendl, M. Linhartová).
Birnbaumová,A. 1947: Strakonický hrad. Praha.
Hejna, A. 1969: Nové Sedlo n. Bílinou, nál.zpráva č. 5160/69,Archiv AÚ ČSAV Praha.
Kuthan, J. 1976: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století.Č. Budějovice.
Líbal, D. 1974: Recenze knihy A. Merhautové, Raně středověká architektura v Čechách, 22, 160 - 175.
Mencl, V 1939: Románská architektura v zemích českých, Ročenka kruhu pro pěstování dějin.
Umění za rok 1937 a 1938, Praha, 1 - 27.
Menclová, D.1972: České hrady I, II. Praha.
Merhautová, 1971: Raně středověká architektura v Čechách. Praha.
Neuwirth,J. 1888: Geschichte der christlichen Kunst in Böhmen bis zum Aussterben Der Přemysliden. Praha.
Pudil, J. 1874: Románský portál při kostele v Novosedlích v Žatecku, PA X, 482 - 486.
Sedláček, A. 1884: Hrady,zámky a tvrze království Českého III. Praha.
Wocel, J.E. 1857: Kostely románského slohu v Čechách, PA II, 118 - 124.

Archeologické rozhledy XXXII, Prah 1981
Antonín Hejna, Praha AÚ