Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.
Slovník návštěvníka památek
AKANT
stylizovaný rostlinný ornament, charakteristický členitými hrotitými listy, napodobující druh bodláku (akantová rozvilina)
AKROPOLIS, AKROPOLE
původně vyvýšená opevněná část řeckých měst, v přeneseném smyslu samostatně opevněný areál v nejlépe chráněném (nejvyšším) bodě hradiště, obsahující ústřední stavby sakrálního i profánního účelu
ALEGORIE
výtvarné znázornění smyslů, vlastností, ctností a neřestí, aktivit, ročních dob, světadílů, planet atd. pomocí konkrétních lidských, zvířecích (personifikace) či předmětných podob
AMBIT
křížová chodba; krytý ochoz v podobě chodby, obklopující kvadraticky rajský dvůr kláštera (komendy), do něhož se otevírá arkádou, okny
APOKALYPSA
zjevení, v užším smyslu Zjevení sv. Jana Evangelisty, významný zdroj námětů výtvarného umění, např. apokalyptická žena stojící na měsíčním srpku obklopena sluneční září, ztotožňovaná ve středověku s Pannou Marií (Panna sluncem oděná)
APSIDA
architektonický krální s i půdorysem lenutý konchou, čtvrtkulovou klenbou (poloviční kopule), plnící funkci východního (méně často západního) chóru nebo závěru bočních lodí
ARCHIVOLTA
plasticky členěné, profilované orámování čela oblouku portálu, ohraničující tympanon (viz. tympanon)
ARKÁDA
oblouk vzepřený svislými podporami (sloupy nebo pilíři). Mezilodní arkády člení chrámový prostor, slepé (liché) arkády přisazené k plné stěně jsou naproti tomu jen dekorativním prvkem. Otevřené arkády sdružené vedle sebe i nad sebou tvoří arkádové soustavy, zejména v zámecké architektuře
ARKÁDOVÝ DVŮR
nádvoří vymezené arkádovými ochozy (lodžiemi) v úrovni přízemí či několika pater, které slouží ke komunikačnímu propojení jednotlivých místností interiéru
ARKÝŘ
architektonický, původně obranný prvek (krytý balkon) pravoúhlého, polygonálního, trojbokého či válcového půdorysu, vysunutý z líce stavby na krakorcích, konzolách či noze. Rozšiřoval obytný prostor, tvořil závěr kaple či obsahoval prevet, případně plnil funkci vertikálního členění vnější fasády stavby i v rozsahu více pater
ARMATURA
v historické architektuře technika zpevnění nároží stavby či opěrného pilíře kvádry, jež zůstaly zpravidla neomítnuty a projevily se současně jako výtvarný prvek. Zvláštním typem a. je bosáž. Armatura naznačená omítkovou bosáží, sgrafitem či malbou měla pouze dekorativní funkci
ATRIBUT
přívlastek, předmět symbolizující ve výtvarném umění konkrétní osobu božstva či světce (individuální a.) či skupinu světců(kolektivní a.) s funkcí určujícího znaku A. připomínají činnost zobrazovaných postav či mučednickou smrt (nástroje umučení)
BARBAKAN
fortifikační prvek oblého či polygonálního půdorysu, zabezpečený vlastním příkopem, předsunutý před bránu, s níž je zpravidla spojen krčkem. Jeho účelem je chránit bránu před přímou palbou, lomí se v něm přístupová komunikace a zároveň slouží jako palebné dělostřelecké postavení. B. je charakteristický pro městské fortifikace, méně často hrady
BASTION
zemní, zpravidla obezděná dělostřelecká bašta pětibokého půdorysu. Charakteristický prvek novověké fortifikační architekturv
BAŠTA
fortifikační prvek aktivní obrany oblého, čtverhranného či polygonálního půdorysu zpevňující linii hradeb či parkánové zdi, jejíž výškovou úroveň zpravidla nepřevyšuje. Vysunutí hmoty b. z obranné linie umožňuje flankování přilehlých kurtin. Někdy b. nepřesně ztotožňována s hradební věží. Vedle zděných bašt, jež mohli být i dovnitř otevřené, se v novověku objevuje zemní sypaná bašta, předchůce bastionu. Specifickým typem je předsu nutá b. Srovnej dále bastion, rondel.
BATERIOVÁ VĚŽ
článek dělostřeleckého fortifikačního systému ve formě vysoké věže, nejčastěji válcové, s dělostřeleckými komorami v několika úrovních nad sebou, s vysokopalebnou kapacitou.
BELVEDÉR
zahradní pavilon reprezentačního typu umístěný v exponované poloze s vyhlídkou (případně součást jiné stavby plnící tuto funkci), charakteristický pro dvorskou architekturu renesance.
BERGFRIT, BERGFRYD
volně stojící či do hradby vtažená útočištná věž válcového, méně často hranolového či polygonálního tvaru plnící v hradní architektuře funkci hlavní obranné stavby, jež mohla sloužit jako poslední útočiště obránců. Přístup proto umožňoval padací můstek v úrovni patra, neobyvatelné temné přízemí bylo využíváno jako skladiště či hladomorna.
BOLLWERK
velká zemní obezděná plošina, zpravidla polygonálního půdorysu, tvořící dělostřelecké postavení u pozdně gotických fortifikací, podobně jako bastion novověkých pevností
BOSOVANÉ ZDIVO, BOSÁŽ
zdivo z kvádrů, jejichž čelo je pouze hrubě přitesáno a vystupuje z líce stěny. Bosované kvádry mohou tvořit souvislou stěnu, nárožní armaturu či nepravidelně členit jinak hladkou fasádu středověkých staveb. Pravidelnou podobu má diamantová bosáž renesance, kdy se objevuje též napodobení bosáže omítkou. Podle umístění b. nárožní, pásová, prstencová. (Viz portál)
BRÁNA
opevněný vstup do pevnostní architektury, jemuž je věnována zvláštní pozornost jako nejzranitelnějšímu článku obrany. Ve středověké zděné architektuře mohla b. vzniknout prostým prolomením hradby portálem (kulisová b.) nebo měla podobu samostatné stavby s průjezdem, otevřeným portály na obou stranách (např. věžová b.). B. se uzavírala vraty, mříží (hřebenem), případně padacím mostem, byla-li umístěna za příkopem. Mohla být doplněna předbraním nebo barbakanem. Vedle ryze obranného účelu plnila často funkci reprezentativní a výtvarnou, jako slavnostní vstup se sochařskou výzdobou.
