Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.
Slovník návštěvníka památek
AKANT
stylizovaný rostlinný ornament, charakteristický členitými hrotitými listy, napodobující druh bodláku (akantová rozvilina)
AKROPOLIS, AKROPOLE
původně vyvýšená opevněná část řeckých měst, v přeneseném smyslu samostatně opevněný areál v nejlépe chráněném (nejvyšším) bodě hradiště, obsahující ústřední stavby sakrálního i profánního účelu
ALEGORIE
výtvarné znázornění smyslů, vlastností, ctností a neřestí, aktivit, ročních dob, světadílů, planet atd. pomocí konkrétních lidských, zvířecích (personifikace) či předmětných podob
AMBIT
křížová chodba; krytý ochoz v podobě chodby, obklopující kvadraticky rajský dvůr kláštera (komendy), do něhož se otevírá arkádou, okny
APOKALYPSA
zjevení, v užším smyslu Zjevení sv. Jana Evangelisty, významný zdroj námětů výtvarného umění, např. apokalyptická žena stojící na měsíčním srpku obklopena sluneční září, ztotožňovaná ve středověku s Pannou Marií (Panna sluncem oděná)
APSIDA
architektonický krální s i půdorysem lenutý konchou, čtvrtkulovou klenbou (poloviční kopule), plnící funkci východního (méně často západního) chóru nebo závěru bočních lodí
ARCHIVOLTA
plasticky členěné, profilované orámování čela oblouku portálu, ohraničující tympanon (viz. tympanon)
ARKÁDA
oblouk vzepřený svislými podporami (sloupy nebo pilíři). Mezilodní arkády člení chrámový prostor, slepé (liché) arkády přisazené k plné stěně jsou naproti tomu jen dekorativním prvkem. Otevřené arkády sdružené vedle sebe i nad sebou tvoří arkádové soustavy, zejména v zámecké architektuře
ARKÁDOVÝ DVŮR
nádvoří vymezené arkádovými ochozy (lodžiemi) v úrovni přízemí či několika pater, které slouží ke komunikačnímu propojení jednotlivých místností interiéru
ARKÝŘ
architektonický, původně obranný prvek (krytý balkon) pravoúhlého, polygonálního, trojbokého či válcového půdorysu, vysunutý z líce stavby na krakorcích, konzolách či noze. Rozšiřoval obytný prostor, tvořil závěr kaple či obsahoval prevet, případně plnil funkci vertikálního členění vnější fasády stavby i v rozsahu více pater
ARMATURA
v historické architektuře technika zpevnění nároží stavby či opěrného pilíře kvádry, jež zůstaly zpravidla neomítnuty a projevily se současně jako výtvarný prvek. Zvláštním typem a. je bosáž. Armatura naznačená omítkovou bosáží, sgrafitem či malbou měla pouze dekorativní funkci
ATRIBUT
přívlastek, předmět symbolizující ve výtvarném umění konkrétní osobu božstva či světce (individuální a.) či skupinu světců(kolektivní a.) s funkcí určujícího znaku A. připomínají činnost zobrazovaných postav či mučednickou smrt (nástroje umučení)
