Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.
Slovník návštěvníka památek
BŘIT
fortifikační prvek v podobě ostře vybíhající hrany, nejčastěji u věže, věžice, zalomené hradební zdi a pod., orientované ve směru očekávaného ostřelování
CENTRÁLA, CENTRÁLNÍ STAVBA
stavba se středově souměrnou dispozicí, na půdorysu kruhu (rotunda), oválu, čtverce, polygonu či řeckého kříže
CIMBUŘÍ
poprsní zed (parapet) ochozu tvořená stínkami (zuby) ke krytí obránců a prolukami k výhledu a výstřelu. S rozvojem palných zbraní se do stínek vkládaly střílny, později se cimbuří zazdívala a nahrazovala krytým střeleckým ochozem.
CISTERNA
vodní nádrž na vrchní deštovou vodu. U skalních hradů na propustném pískovci musela být opatřena výdřevou nebo jílovým výmazem.
ČERNÁ KUCHYNĚ
místnost s otevřeným ohništěm a komínovým odtahem ve stropě (klenbě), sloužící k přípravě pokrmů na přímém ohni
ČUČEK, ČUČKY
ozdobné prvky, ukončující renesančí štít. Mívají tvar koule, šištice, balustry, vázy atd., a člení jeho siluetu ve vertikálním směru
DISPOZICE
půdorysné, hmotové a prostorové uspořádání stavby. D. centrální, podélná (longitudinální).
DOMINANTA
v architektuře stavba, která vyniká svými proporcemi a určuje celkovou podobu panoramatu, např. hradu nebo města či krajiny
DONATOR
dárce uměleckého díla nebo stavby, ve středověku býval zobrazován (případně s rodinou) v hieratické (významové perspektivě, tj. ve zmenšeném měřítku vůči postavám svatých, kterým dilo věnoval. V renesanci se měřítko vyrovnává.
DRAŽE
negativní základový žlab (žlábek ), vyhloubený do skalního podloží, sloužící k ukotvení konstrukce stavby či jiného zařízení
DVOREC
dvůr, kurie, typ lehce opevněného šlechtického (velmožského) sídla v raném středověku, často v návaznosti na tribunový vlastnický kostel; ve vrcholném středověku jedna z forem vesnického šlechtického sídla (podobně jako tvrz) s rezidenční a hospodářskou funkcí
EDIKULA
architektonické orámování portálu (edikulový p.), méně často okna či výklenku, svislými podporami (sloupy, polosloupy, pilíři, pilastry), vodorovným kladím a štítem (trojúhelným či segmentovým), popřípadě pouhé napodobení v omítce či iluzivní malbě
EPITAF
náhrobní nápis, též kamenná reliéfní nebo dřevěná řezaná či malovaná deska na stěně kostela, se zpodobením zesnulého, jehož památku připomíná
ERB
znak, heraldické znamení ve štítu, jež symbolicky a nezaměnitelně vyjadřuje právní a sociální status uživatele - rodu, země, města, církevní (řád) či světské (cech) instituce, zpravidla ve schematizované a barevně výrazné formě. Atributem šlechtického erbu je jeho dědičnost. Základní podobu znaku určuje tvar štítu, do kterého jsou umístěny heraldické figury. Nauka o erbech se nazývá heraldika.
ESKARPA
vnitřní stěna příkopu, u novověkých opevnění vyzděná, zešikmená (odtud obecně šikmá opěrná zed'). Vnější stěna se nazývá kontreskarpou.
FASÁDA
vnější stěna budovy, prolomená okny, vchody, případně dále členěná římsami, lisénami, pilastry, atd.
FIGURA
vlastní znamení erbu - heroldská, vzniklá různými formami dělení štítu nebo obecná, představující jakékoli jiné negeometrické motivy. K úplnému erbu patří štít, přilba, pokrývky (fafrnochy), točenice či korunka a na ni položený klenot erbu.
FLANKOVÁNÍ
ve fortifikační architektuře boční střelba pomocí flankovacích věží, bašt, dovolující aktivní obranu
FORTIFIKACE
opevnění, obecně stavební dílo - zahrnující stavby i terénní úpravy - jehož účelem je ochrana a obrana před nepřítelem, v užším smyslu jednotlivé prvky takových zařízení
