Synagoga
V roce 1760 majitel herálecko - humpoleckého panství Jakub Nefferzern povolil Židům stavbu synagogy. Byla postavena z prostředků místních i cizích souvěrců a nesla barokní stavební prvky. Její rekonstrukce a podstatné zvětšení z roku 1860 převzalo již pseudogotický ráz. Na západní straně byla přistavěna židovská škola, ve které bylo povoleno roku 1862 vyučovat. Až do té doby se židovské děti střídaly ve vyučování s dětmi v katolické škole. V přístavbě synagogy se též nacházel byt rabína, ženská galerie rituální lázeň "mikve". Kolem roku 1870 byla na východní straně přistavěna apsida pro zpěvácký spolek Šir Zion.
V roce 1886 bylo židovské město postiženo a částečně zničeno požárem, při kterém vyhořela i synagoga. Objekt byl po požádru upraven a rozšířen do stávající půdorysné velikosti novou přístavbou školní budovy a nad celým objektem vyzdvižen nový krov, který se zachoval do současné doby.
V roce 1891 byla povolena přístavba apsidy na východní straně objektu pro chrámové zpěváky, dle pánu Otakara Martina, mistra zednického a lešenářského.
Synagoga je orientována svatostánkem k východu a do jejího interiéru se sestupovalo po několika schodech, aby byla naplněna slova žalmu "Z hlubin volám Tě, Pane". V průčelí synagogy bylo kamenné desatero. Hlavní sál byl určen pouze pro muže, přičemž každý měl své sedadlo, za které platil. Před přestavbou synagogy bylo řečniště (bima) umístěno uprostřed modlitebního sálu a sedadla byla po jeho obvodu, později se z Tóry (tj. ze svitků pěti Mojžíšových knih) předčítalo před svatostánkem, kde byl umístěn předčítací pult (amud) a věřící sedávali v lavicích čelem ke svatostánku. Tóra byla uložena ve svatostánku (aron ha - kodeš), který byl v humpolecké synagoze zakryt stříbrem vyšívanou oponou (parochetem). Humpolecká obec vlastnila tři drahocenné Tóry a četné stříbrné obřadní náčiní. Za nacistické okupace bylo vše odvezeno do Prahy a dnes je součástí světově proslulých sbírek Židovského muzea.
Humpolečtí židé byli oddávání pod baldachýnem - symbolem domova. Vnitřní výzdoba synagogy byla prostá, bez obrazů a bez maleb. Přesto se zdá, že tomu nebylo tak vždy, pod novodobými přemalbami nachází relikty historických omítkových vrstev se zbytky barevných líček a nápůsů.
Za 2. světové války, po odsunu židů, byla budova vandalsky zpustošena, omítka otlučena, zdivo poškozeno, vytlučená okna, podlahy vytrhány, nábytek zmizel. Do budovy se nastěhovaly různé dílny, z hlavní modlitebny bylo učiněno skladiště. Byl tam dokonce přechováván i dobytek.V roce 1952 zakoupila zpustošenou budovu od židovské náboženské obce v Kolíně Církev československá husitská v Humpolci a v dalším roce začala za velmi ztížených finančních i pracovních podmínek přestavba dle projektu ing.Viléma Zavřela. 21.5.1961 byl dobudovaný stánek slavnostně otevřen. Tehdy nebylo povoleno jeho pojmenování, to se uskutečnilo jako rehabilitační počin až v nedávné době.
Budova je sice umístěna na kopci, ale vzhledem ke kamennému zdivu trpí vlhkostí. V letech 1987 - 1989 byla provedena generální oprava exteriéru i interiéru, v hlavní bohoslužebné síni byly odkryty barevné fragmenty původní výzdoby i hebrejských nápisů, dosud čitelných. Plánovaná plynofikace by měla účinně zabránit vnitřní vlhkosti zdiva.
Synagoga stojí uprostřed židovské čtvrti, která je dodnes zvaná Židovské město. Ghetto se nachází na jižním okraji městského jádra. Původně se jednalo o kompaktní ghetto tvořené asi třiceti domy, s malým náměstím a několika uličkami. Severovýchodní část ghetta byla zbořena, ale většina domů je v přestavbách dochována.
V roce 2008 byla realizována na objektu oprava krovu a výměna dožilé krytiny, z prostředků majitele, města Humpolec, kraje Vysočina a Ministerstva kultury.
Současná úprava fasády objektu je realizována na základě projektu ing.Viléma Zavřela z roku 1953, barevné pojetí řešeno po dohodě s památkovými orgány na doporučení akad.malíře Pavla Procházky. Práce byly zahájeny v roce 2009 na západní a severní straně objektu, s dotací města Humpolec a kraje Vysočina.