Oldřich Kocián (1888-1942)

Hybatel druhé a zásadní vlny oprav a vykopávek na hradě Orlíku.
8. října 1941 zatčen gestapem při cestě z milovaného hradu kam se už nikdy nevrátil.

Více informací na https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Kocian

O. Kocián pocházel ze staré soukenické rodiny. V Humpolci navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Po absolvování obchodní akademie v Chrudimi studoval na Vysoké obchodní škole v Praze. Účastnil se i kolokvií na universitě, kde přednášel universitní prof. T. G. Masaryk. Po skončení vojenské služby nastoupil v Liberci, kde pracoval v závodě svého otce. Po skončení I. SV v roce 1919 si založil vlastní živnost, soukenický zasilatelský závod. Rodinný život O. Kociána nebyl jednoduchý, po jedenácti letech manželství mu zemřela po dlouhé nemoci manželka Marta, a tak zůstal sám se synem Oldřichem. O. Kocián byl starostou Tělocvičné jednoty SOKOL Humpolec, od roku 1941 byl zvolen starostou Havlíčkovy sokolské župy. V Sokole prošel přes jednotlivé posty cvičitele, náčelníka, jednatele a vzdělavatele, až do funkce starosty. V Humpolci byl i předsedou Klubu českých turistů, kde propagoval krásy rodného kraje a regionu. Povahou byl skromný člověk, jemuž čest byla nanejvýš posvátná. Svá přesvědčení neměnil. Všechny své síly a služby věnoval nezištně všem organizacím a spolkům, ať již v Humpolci samotném, tak i mimo něj. Byl i členem předsednictva Živnostenské záložny, členem městské rady v oboru propagace, dopravy a stavební regulace. O. Kocián byl činný i literárně. Napsal několik publikací o Humpolci. Pravidelně přispíval do turistického průvodce, do sokolského věstníku Za bratrstvím, rovněž i do Havlíčkova kraje. O. Kocián ovládal dějiny českého národa. Ve věcech národních byl nesmlouvavý, a tak těžce, i když statečně, nesl národní pohromu z let 1938-1939. 8. 10. 1941 se němečtí okupanti vrhli na sokolské „ oběti “. O. Kocián, tušící nebezpečí, v těchto dnech pracoval na svém oblíbeném místě, na hradě Orlíku, kde řídil výkopové práce. Přímo pod hradem jej zatklo gestapo. Byl odvezen do Terezína a 14. 1. 1942 převezen transportem do Osvětimi. Z Osvětimi napsal synovi tři dopisy, které končí vždy stejně: … „ Co dělá obchod, Orlík, Březina. Myslím na všechny známé, v noci jsem doma…pozdravuji všechny “. 19. 3. 1942 dochází do Humpolce smutná telegrafická zpráva, že Oldřich Kocián 16. 3. 1942 v Osvětimi zemřel. V jedenáct hodin z evangelického kostela zní vážný hlas zvonu a černá tabulka s nápisem oznamuje: „Oldřich Kocian, 54 roků, Osvětim“.